Desková hra Go

Go je jedna z nejstarších, nejjednodušších a troufl bych si říct i nejlepších deskových her na světě. Je pro dva hráče, má jednoduchá pravidla, ke hře Vám stačí kromě soupeře jen hrací deska (Goban) a 2 sady kamenů (bílé a černé). O vítězi nerozhoduje náhoda, podobně jako v šachu. Kameny se kladou na desku (nepohybuje se s nimi). Cílem je získat více bohů než soupeř.

Co je na této hře tak výjimečné?

Dovolte mi napsat k charakteristice Go pár osobních slov. Vzhledem k tomu, že jsem velký fanda do deskových her a mohu srovnávat, řekl bych, že neexistuje hra s lepším poměrem složitost / zábava. Spousta moderních her potřebuje velké herní plány, různé typy figurek, kartičky, kostky, tabulky, rozšíření, ale v Go si vystačíte jen s bílými a černými kameny na desce. Geniálně jednoduché.

Bylo by ovšem chybou očekávat, že je Go jen kladení kamenů a počítání bodů. V partiích můžete zažít vše, co od pořádné hry vyžadujete. Na Gobanu se odehrávají neuvěřitelné příběhy a jen Vy a Váš soupeř rozhodnete, jak to dopadne. Zažijete drobná vítězství, porážky, ostrý boj, obětování, lest, invaze, budování území, obchodování, hrdinství, zrady, intriky...  Uznávám, že moje fantazie je dost bujná, ale vše toto jsem na Gobanu doopravdy zažil a zažívám! Jako důkaz můžete kouknout na střípky z mých zážitků Go bojovníka na cestě k Shodanu.

Paradoxně jsem začal hrát vážně docela pozdě, asi od svých 30 let. Důvodem bylo i to, že jsem se v jistém období svého života zařekl, že si s deskovkama dám nějaký čas pokoj. Tehdy jsem ale také navštěvoval rád čajovny a právě v čajovně U Sýkorova mostu v Ostravě jsem se opravdovým Go hraním seznámil.

Vlastně jsem se přišel jen kouknout, jak vypadá schůzka Go klubu. Chvíli jsem koukal jak hrají ostatní, poslouchal ťukání kamenů o dřevěnou desku, vnímal atmosféru. No a pak jsem zasedl ke své první opravdové partii Go v životě. A byl ztracen...

Byl to 4 handicap na desce 13x13 (střední deska, kde partie trvají řádově pár desítek minut). Soupeřem mi byl mladý, velmi silný hráč, ale to jsem tehdy nevěděl. Se 4 handicapem jsem si na startu připadal nezničitelný a těšil se, že vyhraju. Přece jen, něco málo jsem o Go věděl, znal jsem dokonce schody (technika zajímání kamenů) a chápal rozdíl mezi pravým a falešným okem.

Jenže pokaždé, když soupeř položil kámen, cítil jsem strašný rozdíl síly mezi mými (černými) a jeho (bílými) kameny. Ta síla pramenila z toho, že jeho kameny byly kladeny na správné místo, protože on na rozdíl ode mne věděl, jak hrát. Bojoval jsem ze všech sil, partii prohrál, ale stejně sklidil obdiv, protože jsem svého soupeře překvapil a získal jeho respekt. Stal jsem se součástí klanu a rozhodl  se, že se pokusím maximálně zlepšit a hrát stejně dobře jako on.

Nakoupil jsem si literaturu, chodil pravidelně do čajovny hrát, dokonce jsem se zúčastnil i turnajů. A má síla rostla. S ní ovšem rostlo i mé sebepoznání, změnil se mi způsob vnímání světa, hodně věcí jsem pochopil. A stále mnoho neprozkoumaného mám před sebou.

Docela mne mrzí, že je u nás Go tak málo známé. Osobně bych výuku základních technik Go zařadil jako nepovinný předmět pro studenty ekonomie, managementu a politologie. Situace na Gobanu se  mění každým položeným kamenem a je velké umění poznat, kdy je čas vytěžit pozici, kdy hrát bezpečně a kdy přichází na řadu krizový management. V tom má Go mnoho společného s životem. Jen pravdivé zhodnocení situace Vás posune dopředu.

Pokud Vás tento text zaujal a chcete se pustit do velkého dobrodružství, směle do toho! Nejlepší je hrát naživo, na opravdovém gobanu, v čajovně, v hospodě, v klubovně... jen sehnat ty správné soupeře může být technický problém. Máte samozřejmě možnost hrát i na internetu, v mobilu, na ipadu... Na Go serverech se registrujete zadarmo a pokaždé máte k dispozici libovolné množství soupeřů ze všech myslitelných částí světa.

Přeji Pěknou hru!

 

 

Jmenuji se Radek Pelikán, bydlím v Ledči nad Sázavou. Mám 3 krásné děti.

Mezi mé velké koníčky patří desková hra Go a nově jsem začal cvičit Kendó v Ledči nad Sázavou.